Jednoho krásného dne každý zemře. Nikdy nevíme kdy a proč. Spousta lidí v sobě má strach ze smrti zakořeněný, a podle toho se nevědomky chová (zdravá kuchyně, sport nebo víra). Pak zde máme spoustu lidí, kteří žijí s pocitem nesmrtelnosti, smrt si neuvědomují a díky tomu nežijí naplno, mrhají časem a zaobírají malichernostmi. Každý den nikdo z nás na smrt nemyslí, protože se soustředíme na věci, které se dějí tady a teď. Jak by naše chování ovlivnilo, kdybychom se dozvěděli přesné datum naší smrti?
Motivace nebo úzkost?
Je nepravděpodobné dozvědět se datum dne, v němž jednou opustíme tento svět. Pokud by se tak stalo, a třeba to nebylo tak za dlouho, jak se s tím smířit? Reakce na to mohou být různé. Může přijít motivace, motivace žít každý den na sto procent, čelit novým výzvám a dělat si více radostí. Člověk si totiž začne vážit každého nádechu a maličkostí. Pokud bychom znali datum naší vlastní smrti, změnilo by nám to pohled na svět a život jako takový. Na druhé straně je však úzkost a strach. Úzkostné stavy mnohým vyvolává už představa smrti. Další druhem úzkosti je ta, která vzniká z uvědomění si toho, že nejsme nic víc, než jen maso, které může kdykoli umřít a nemá jiný význam.
Víra nebo existenční teror?
Jsou teorie o tom, že si lidé dávají nějaký smysl, dávají význam životu a snaží se myslet, že na nich záleží, aby se vyhnuli až paralizujícímu existenčnímu teroru. Pokud je nám předloženo téma smrti, zečneme se ještě více ubírat k víře a představám, přičemž své postoje a názory začneme bránit mnohem agresivněji. Dokonce i nevinný pokec u hřbitova může ovlivnit celkové chování člověka v daný moment.
Alkoholici a války chtiví násilníci
Pokud je nám připomenuta smrt, začneme se chovat lépe k lidem, kteří nám jsou podobní svým vzhledem, chováním, politickými názory či pohledem na víru. Pokud je nám připomenuta smrt, chováme se lépe ke svým partnerům a máme tendence se chovat zle k těm, kteří jsou odlišní. Rovněž pak volíme autoritářské, charismatické a silné vůdce, kteří dovedou zažehnout zlobu vůči vetřelcům.
Uvědomění si naší smrti by vedlo ke kolapsu civilizované společnosti. Uvědomění si své smrti podněcuje chování, jako je alkoholismus, kouření, nakupování a ignorance stavu životního prostředí. Pokud bychom zjistili, kdy zemřeme, naše společnost by se proměnila v násilnickou, války chtivou, rasistickou a sebepoškozující.
My zůstaneme pozitivní
Sice neznáme datum svojí smrti, ale musíme si uvědomit, že jsme smrtelní. Nikdy nevíme, kdy odejdeme z tohoto světa, a tak je na čase začít žít na sto procent, vytěžit z života maximum a vážit si všeho, co k nám přijde. Smrt je přirozená součást života, a i když z ní máme strach, nezabráníme jí. Smíření je jedinou zdravou cestou. Využijte svojí smrtelnost a klaďte důraz na své cíle, sny a mezilidské vztahy. Uvědomění si, že život je vzácný a křehký, nám dá pocit toho, že všichni kráčíme jako jeden. To může zvýšit míru tolerance, soucitu a celkového dobra.
