Případů Crohnovy choroby neustále přibývá. Vědci se proto snaží zjistit, co toto závažné autoimunitní onemocnění způsobuje. Zatím si nejsou jistí, ale hovoří o dědičnosti a také o značném vlivu změny stravování ve 20. Století, která zjevně lidskému organismu nesvědčí. Některé studie však pracují také s dalšími, hůře uchopitelnými faktory jako je stres nebo dokonce příliš vysoká úroveň hygieny.
Každopádně platí, že u pacientů s Crohnovou chorobou nepracuje správně imunitní systém, který abnormálními reakcemi poškozuje vlastní tkáně.
Příznaky Crohnovy choroby
Tato nemoc je nejčastěji zjištěna mezi 20. a 35. rokem života, ostatně jako většina autoimunitních onemocnění jako například roztroušená skleróza. Ne vždy je ale snadné určit přesnou diagnózu, protože se choroba může maskovat za jiné nemoci a mít zcela rozdílné projevy.
Nejčastěji se ale u nemocných vyskytují bolesti břicha, průjmy, hubnutí a teploty. Tím to ale nekončí. Ačkoliv jsou Crohnovou chorobou zasažena především střeva, může se projevovat také žlučovými kameny, bolestmi kloubů, zánětem duhovky nebo vysokým výskytem aftů v ústech.
Stanovení diagnózy
Vyšetření a správné stanovení diagnózy není snadné a je poměrně zdlouhavé. V první fáze probíhá velmi podrobná anamnéza, kdy se vyhodnocují výše uvedené příznaky a dbá se na výskyt onemocnění v rodině. K tomu přísluší také vyšetření pohmatem. Následují laboratorní vyšetření. Třetí a nejdůležitější fázi tvoří specializovaná vyšetření, kdy se neobejdeme bez endoskopického vyšetření střeva, takzvané kolonoskopie. Ta lékařům umožní střevo nejen prohlédnout, ale také odebrat vzorek střevní sliznice (biopsie), který je následně odeslán na rozbory. Chybět by nemělo ultrazvukové vyšetření, případně rentgen s kontrastní látkou a CT.
Léčba Crohnovy choroby
Je důležité si uvědomit, že nemoc je zrádná a probíhá ve dvou fázích. Zatímco v té klidové je pacient v podstatě zcela v pořádku a nepozoruje žádné příznaky, druhá fáze vše převrátí naruby – říká se jí vzplanutí. Pacienti přitom často přicházejí k lékaři právě ve chvíli, kdy nemoc vzplane a jsou ochotni podstupovat léčbu. Jakmile se jim ale uleví a nastane klidová fáze, mnohdy léčbu neberou zodpovědně.
Léčba Crohnovy choroby je přitom silně individuální a vyžaduje úzkou spolupráci mezi doktorem a pacientem. V některých případech se daří nemoc zcela utlumit, jindy se bohužel pravidelně vrací a znepříjemňuje život.
Obecně se doporučuje klidový režim, úprava stravy a konzumace probiotik pro podpoření střevní mikloflóry. Někteří pacienti dokáží vysledovat, které potraviny, například bohaté na sacharidy, jim nemoc spouští – a těm se pak vyvarovat.
K léčbě se často používá kyselina 5-aminosalicylová neboli mesalazin. Má totiž protizánětlivé účinky, které mají vliv na imunitní procesy, které fungují jako spouštěče nemoci. V případě těžších vzplanutí je třeba sáhnout po kortikoidech, kdy je třeba zvážit jejich nasazení vzhledem k řadě vedlejších účinků. V poslední době má velké úspěchy také bioléčba, která je však finančně náročná a ne vždy k ní pojišťovny svolí.
