Jde o fenomén, o kterém se v České republice příliš nemluví, přestože je velmi zajímavý. V této zemi žije obrovské množství milionářů, kteří se tak nejenže nechovají, ale ani necítí. Ve skutečnosti mají hluboko do kapsy a často dokonce mají problém každý měsíc vyjít s penězi. A přesto to ve skutečnosti milionáři jsou.
Obrovské majetky
Vše souvisí s vývojem cen nemovitostí, který byl v posledních deseti letech doslova raketový. V podstatě z každého domu nebo bytu v České republice udělal milionovou záležitost, se kterou mohou jeho majitelé nakládat, avšak v drtivé většině případů tak nečiní.
Jak uvádí sociolog bydlení Martin Lux, v Česku máme skutečně širokou kastu takzvaných “milionářů na podpoře”. Jsou to například důchodci nebo nízkopříjmoví lidé, kteří ovšem vlastní nemovitost. Může jít až o deset procent vlastníků bytů či domů, což je skutečně vysoké číslo.
Tito lidé by si mohli velmi jednoduše pomoci. Stačilo by například nemovitost prodat, což by přineslo nejrychlejší aktuální výnos. Ovšem také nutnost hledat si nové bydlení v nájmu. To ale nemusí být tou nejhorší variantou, ba právě naopak.
Lidé mají možnosti
Vezměme si například ovdovělou důchodkyni, která žije sama v rodinném domku v Praze. Tato žena tak fakticky má majetek ve výši 10 až 15 milionů korun, možná ještě více. Ale žít může třeba z 13tisícového důchodu, což je velmi složité. Nabízí se tak možnost, aby svůj dům prodala a ze získaných peněz pohodlně dožila. Bohatě jí stačí i na hrazení nájmu. Navíc nebude muset hradit vysokou spotřebu energií, která je s takovým domem spojená.
Pokud ale žije třeba v bytě a nechce se jí stěhovat, případně nechce riskovat nejistotu nájmu, má rovněž možnosti. Nemovitost lze prodat i s věcným břemenem, byť za nižší cenu.
V západních zemích funguje i takzvaná reverzní hypotéka, pro kterou si lze přijít do banky. Jednoduše nabídnete bance nemovitost a ona vám bude vyplácet doživotní rentu. Následně potom dům či byt získá.
Celá tato záležitost je úzce spojena s tím, jak rozvinuté je v Česku vlastnické bydlení. Bohužel to ale má i své stinné stránky. Lidé pak na svých nemovitostech lpějí až příliš a nechtějí se jich zbavit za žádnou cenu, i když by to v jejich situaci bylo moudré.
Foto: Shutterstock
Člověk celý život pracuje, nic po státu nechce, šetří a žije tak, aby po něm něco dětem zbylo. Pak se něco semele, stát prohlásí, že nenechá nikoho padnout a místo toho, aby člověku pomohl překlenout obtížné období, nutí ho přijít o vše, co celý život budoval. Navic brutálně pod cenou, neb z důvodu drahých hypoték prodeje stagnují a z nemovitosti jsou ležáky ležící v realitkách dlouhé měsíce… Co by se stalo, kdyby teď všichni “milionáři” dali své nemovitosti k prodeji? A z čeho budou žít do doby, než jejich byt někdo koupí? A co má člověk udělat ze dne na… Číst vice »
A co naše děti? Na to pisatel článku nemyslí? Vše prodám a peníze utratim za nájem kde peníze půjdou komu? Milionáři mulimilionari?
Já vše co v životě dělám nedělám jen pro sebe ale také pro své děti!
Nemusíš nic prodávat. Odkaž vše dětem a umři. Majetek po Tobě tak zůstane. Ale vážně, pokud máš majetek, tak nevím, proč by Ti měl kdokoli přispívat na živobytí. Příspěvky jsou pro chudé.
Další způsob, jak obrat lidi o jejich majetky. Prodej, co máš, protože to má hodnotu a peníze dej na účet, kde ti to inflace sežere. Možná by bylo dobré zavést zpátky chudobince.
Tak jestli máš milionový majetek, tak nevím, proč by Ti měl kdokoli, třeba nějaká samozivitelka, svými daněmi přispívat na to, aby sis jej mohl dál užívat. Lidem co mají nemovitosti bych žádnou podporu nedal. Podpora je pro chudé, aby neumřeli hlady.
Takže já jsem vlastně 24 milionář.
Ale tak je to i s pozemkem a je to moje.
Kdyžto když nemovitost prodám, tak nikde není jisté že za ní 24 milionů dostanu.
Bydlet někde v pronájmu taky není jistota napořád, může se kdykoliv něco stát a já se budu muset stěhovat – lepší je vyhořet, Jak se říká.
A taky nebude nic moje.
Vůz budu muset zaparkovat někde v okolí několika kilometrů od pronájmu, každý den/večer hledat parkovací místo v několika ulicích.
Takhle si zaparkuji na svém vjezdu.
A chci něco vlastnit.
Takže pak si raději skočím pro příspěvek na bydlení.
A to jsi vymyslel vlastní hlavou ? Někteří lidé by snad ani neměli mít volební právo …
Tohle může psát pouze osoba, která je sama zajištěná a chce ještě víc než má. Ovšem nutno říci, také bez jakéhokoliv sociálního cítění. Jste vlastně duševní chudák.
“tedy, pane chytráku”