Hyperaktivní močový měchýř trápí stále více lidí. Neustálé nutkání jim doslova krade život

Urologové na celém světě se stále častěji setkávají s diagnózou hyperaktivního močového měchýře. Pacientů s tímto onemocněním přibývá – různé studie hovoří o několika procentech postižených v celkové populaci. Díky tomu lze diagnózu hyperaktivního močového měchýře zařadit mezi civilizační onemocnění – nebo spíše problémy.

Jak se projevuje?

Hyperaktivní močový měchýř se většinou vyvíjí a problematické počátky obvykle k lékaři ještě nikoho nepřivedou. K návštěvě urologa pacienty obvykle přivede až setrvalý stav, který je obtěžuje v jejich běžném, pracovním i soukromém, životě. Zkrátka si uvědomí, že chodí na záchod až příliš často, že mají problémy moč udržet a že kvůli nevyzpytatelnému močovému měchýři musí omezovat své aktivity. Jak ale hyperaktivní močový měchýř určit s jistotou? V první řadě by mělo být splněno kritérium diskomfortu, kdy je dotyčný problémem sužován. Následně je dobré situaci vyhodnotit statisticky a udělat si takzvaný mikční deník. Do něj pacient zanese množství přijatých tekutin a zároveň množství a četnost jejich vylučování. Při standardním příjmu tekutin (cca 2 litry) by četnost močení neměla přesáhnout číslo osm. Pochopitelně je třeba stav zprůměrovat a nedělat závěry podle jednoho dne.

Co ho způsobuje

Hyperaktivní močový měchýř jako takový je poměrně novým lékařským fenoménem. Dříve bylo časté močení považováno za důsledek jiného onemocnění. Vyšší frekvenci močení v rámci hyperaktivního močového měchýře způsobují vyšší kontrakce měchýře, tedy jeho stahování. Močový měchýř tak není dostatečně uvolněný a má tendenci neustále vylučovat moč. Důvod tohoto jevu nicméně není zcela přesvědčivě doložen.

Výskyt onemocnění

Hyperaktivní močový měchýř je fenomén, který si nevybírá podle pohlaví ani podle věku a ani podle státu či kontinentu. Statisticky ale ve větší míře postihuje starší osoby. Ženy převládají do 50 let věku, poté se stav mezi pohlavími vyrovnává. Nezřídka je ale diagnóza hyperaktivního močového měchýře stanovena už v mladém věku, třeba kolem dvaceti let. Na celém světě je podle odhadů hyperaktivním močovým měchýřem postiženo okolo 100 milionů lidí. Faktem je, že 40 až 70 % z nich nikdy nevyhledá lékařskou pomoc. Hyperaktivní močový měchýř, pokud není způsoben jinou, závažnou chorobou, je na zdraví neohrozí, ale život jim výrazně znepříjemní.

Vliv na život

Hyperaktivní močový měchýř sice neohrožuje na životě, ovšem život velmi znepříjemňuje. Známý je výrok Jeanette Brown z Kalifornské univerzity, která prohlásila: „Hyperaktivní močový měchýř vás nezabije, pouze vám ukradne život“. Je to výstižné, protože časté močení zásadně zasahuje do společenského života. Pacienti ztratí například možnost jít bezstarostně do divadla, protože neví, kdy je zrovna přepadne urgence a zda ji budou schopni vydržet. Časté močení zasáhne také do profesního života, kdy může vést k trapným situacím. Bohužel nelze vyloučit ani pomočení na veřejnosti.

Jasné určení diagnózy

Většina pacientů přijde do ordinace urologa s problémem častého močení, aniž by o něm měla bližší informace. V tu chvíli je důležité, aby urolog provedl potřebná vyšetření s cílem najít příčinu častého močení. Syndrom hyperaktivního močového měchýře, respektive časté močení totiž může být vyvolán závažnějším onemocněním. Je proto nutné vyloučit především nádorové onemocnění močového měchýře, případně neurologické onemocnění v oblasti beder (v tomto případě spolupracuje urolog s neurologem). Pokud jsou všechna možná onemocnění vyloučena či vyléčena a problém přesto přetrvává, je s konečnou platností diagnostikován hyperaktivní močový měchýř a následně léčen jako takový.

Jak probíhá léčba?

Léčba je takřka výhradně medikální a poměrně časově náročná. Na trhu s léčivy existuje celá řada přípravků, které mají za cíl příznaky hyperaktivního močového měchýře potlačit. Lékař obvykle postupuje od těch nejslabších (a nejlevnějších) k silnějším a dražším léčivům. Po předem určené době dochází k vyhodnocení efektu léčby. Ten se může, ale nemusí dostavit. V druhém případě se postupuje k dalšímu medikamentu. Cílem léčby je co možná nejvíc pacientovi ulevit, tedy snížit frekvenci močení.

Autor: Petr Vavrenka

Redaktor magazínu AAzdravi.cz. Vystudoval VŠE a publikační činnosti se věnuje od roku 2005 v médiích jako MF DNES, ČT24 nebo Koktejl.

Chcete se nechat upozornit na nový příspěvek v diskuzi?
Upozornit na
guest
3 Komentáře
Inline Feedbacks
View all comments