Tresty za potrat ve středověku byly opravdu kruté. Zahrabání ženy za živa bylo ještě velmi milosrdné, jindy byla matka utopena. Mírnějším a častějším trestem bylo stětí hlavy. Kat pak tělo odsouzené zahrabal do země a probodl kůlem. Pokud se podařilo prokázat polehčující okolnosti, mohla být žena pouze vymrskána ven z města.
Nechtěné početí
Nechtěné početí bylo v dobách, kdy neexistovala antikoncepce obrovským problémem zejména pro neprovdané ženy a dívky. Nemanželské dítě znamenalo hanbu a často i vymrskání z města. Pokud došlo k potratu a prokázalo se, že se o něj žena snažila, i když jen neúčinnými amulety a zaříkávadly, soud případ posuzoval jako infanticidum, což byl nejtěžší zločin rovný vraždě novorozence.
Středověké soudy
Středověké soudy nerozlišovaly mezi vyhnáním plodu a vraždou novorozence. Za vyvolání potratu hrozilo ženě zmíněné zahrabání zaživa a probodnutí srdce kůlem. V blízkosti vody mohla být utopena. Taková smrt byla ale vnímána jako příliš milosrdná, proto Karel V. doporučil odsouzenou nejprve trhat žhavými kleštěmi.
Nevyplatilo se ani pomáhat
Tvrdý postih čekal i osoby, které ženě při činu asistovaly či radily. Ztrátu hrdla riskovaly i osoby, které potratu napomáhaly. Mužům byla setnuta hlava, ženy se topily a trhaly na kusy. K vypuzení plodu se používaly různé babské metody, jako výplachy vagíny bylinnými odvary, zaříkadla a amulety.
Středověké teorie
Pokud byl soudce shovívavý, přihlédl ke stáří plodu. Teologové rozvinuli teorii, že se duše připojí k tělu až mezi 35. a 45. dnem od početí. Vyhnání neoduševnělého plodu byla polehčující okolnost a zmírnila rozsudek na fyzický trest a pokání. Ze smolných knih na území Čech vyplývá, že v 16. a 18. stoletím bylo infanticidum nejčastěji trestáno stětím, pak kat odsouzenou zahrabal do země a do srdce jí vtloukl dřevěný klín. Zahrabání zaživa byl druhý nejčastější trest. Soud jednou nakázal ženu rozlámat v kole, což byl nejvyšší trest udílený za zločiny jen mužům.
Foto: Wikimedia Commons / Public Domain
