Levné máslo v obchodech může pocházet ze státních rezerv. Nečekané odhalení

Výrobcům potravin se přestává zamlouvat, jakým způsobem obchodníci deformují ceny jednotlivých položek. Na jedné straně je tlačí k tomu, aby své zboží prodávali za co nejnižší ceny, na té druhé si potom zvyšují marže a čas od času lákají na produkty, které prodávají za podnákladové ceny.

Na máslo jsou lidé citliví

Jedním z nejčastějších případů je máslo, na jehož cenu jsou zákazníci velmi citliví. Mimo jiné i proto, že si ji pamatují a neustále v čase srovnávají. Může tak psychologicky působit efekt, kdy obchod nabídne máslo za nízkou cenu, třeba i pod náklady, a zákazníkovi tak přijde, že daný obchod je celkově levný, i když to vůbec nemusí být pravda.

Na nepřijatelné praktiky obchodníků upozornil předseda Českomoravského svazu mlékárenského Jiří Kopáček. Ten pro MF DNES upozornil na skutečnost, že jeden kilogram másla je možné vyrobit přibližně z 22 litrů mléka. Z toho vyplývá, že při standardní dvacetiprocentní marži obchodníka je férová cena másla někde kolem 58 korun za 250 gramů.

Problémem přitom nejsou menší akce, kdy obchod nabídne máslo třeba za 50 korun, ale případy, kdy se produkt prodává skutečně pod výrobními náklady, třeba za 39 korun. To potom trh naprosto deformuje a vytváří nerealistická očekávání jak u některých zákazníků, tak i obchodníků. Když člověk koupí máslo za čtyřicet korun, nechce se mu za něj už další týden dávat šedesát. Neustále tak čeká a vyhledává podobné cenové akce.

Foto: Shutterstock

Odkud pochází levné máslo

Máslo je přitom produkt, ve kterém nelze používat žádné náhražky. Jednoznačně musí vždy obsahovat 82 % tuku, jinak nejde o máslo. Jak tedy obchodníci dokáží docílit tak nízkých cen? Ve skutečnosti je bláhové domnívat se, že by si tolik ukrajovali ze svých marží.

Pokud se tak někde prodává tak levné máslo, je třeba zpozornět. Často jde o másla zahraniční, která mohla utrpět delším skladováním. Podobný problém se týká i dalšího nečekaného zdroje levného másla. Prý se do obchodů dostává i ze státních hmotných rezerv. Ty musí držet poměrně velké množství másla pro případ nouze, avšak po jednom roce je nutné ho vždy vyměnit. Státní rezervy přitom máslo nakupují průběžně, a tak do oběhu zpět posílají rok staré máslo rovněž průběžně.

Foto: Shutterstock

Autor: Petr Vavrenka

Redaktor magazínu AAzdravi.cz. Vystudoval VŠE a publikační činnosti se věnuje od roku 2005 v médiích jako MF DNES, ČT24 nebo Koktejl.

Chcete se nechat upozornit na nový příspěvek v diskuzi?
Upozornit na
guest
2 Komentáře
Inline Feedbacks
View all comments
František
František
1 rok

Ale autor bohužel zapomněl dodat, že takové máslo musí dle české legislativy mít přízvisko “stolní.” Takže je takové snadno rozeznatelné od čerstvého másla.

Ivona
Ivona
1 rok

To se dělalo vždycky