Marketing je mocná věc a snaží se prodávat za každou cenu. Výrobci potravin samozřejmě dobře ví, jak moc na zákazníky platí, když je nějaký produkt označen slovy jako “dietní”, “fitness” nebo “bio”. Ne snad, že by tyto nálepky používali vyloženě nedovoleně – na to tu máme nejrůznější inspekce, které by na ně i při svém pomalejším fungování dříve či později přišly. Řekneme ale, že s těmito označeními zacházejí přinejmenším kreativně, což může konzumenty, kteří nejsou ve zdravé výživě zrovna kovaní, poněkud mást.
Ovocné šťávy
Nemluvíme tu ani tak o klasických džusech jako spíše o hitu posledních let – čerstvých ovocných šťávách, které v myslích mnoha lidí platí za to nejzdravější, co mohou pozřít. Výrobci a obchodníci jim to pochopitelně nijak nevyvrací, a tak šťávy najdete ve zdravě se tvářících částech prodejen.
A v zásadě na to není nic špatného. Tedy za předpokladu, že ovocná šťáva není přislazovaná, což se bohužel také dost času děje. Ale dejme tomu, že jde skutečně o čerstvý a přísadami neposkvrněný produkt. Pokud toužíte po přísunu vitamínů a zvýšení imunity, je naprosto v pořádku, pokud si dáte skleničku (2 dcl) takového nápoje denně. Pokud si prohlédnete obal výrobku, pravděpodobně tam doporučení takové porce také najdete.
Problém je v tom, že se podobné šťávy často prodávají v litrových baleních. A když je to tak zdravé (a dobré), proč nevypít celou láhev? Nebudeme pak nakonec zdravější? Tak zaprvé – nebudete. Tělo zpracuje jen omezené množství vitaminů a zbytek vyloučí. Za druhé – pokud něco takového provedete, vězte, že do sebe dostáváte obrovskou porci kalorií. Ono totiž ovoce obsahuje fruktózu, která je sice lepší než rafinovaný cukr, ale ve velkém množství dokáže napáchat značné škody. Džusy jsou navíc zrádné v tom, že se snadno konzumují – jde pouze o šťávu z plodů zbavenou o další složky, které se při konzumaci klasického ovoce starají o pocit plnosti, jako je třeba vláknina. Zatímco si nakrájíte jedno dvě jablka a máte dost, v džusu jich zvládnete vypít klidně deset, a to včetně veškerého jejich cukru.
Rýžové chlebíčky
Ten, komu se do jídelníčku hubnoucích podařilo prosadit rýžové chlebíčky, by zasluhoval obzvlášť vypečený trest. Nemluvíme tu přitom o chlebíčcích namáčených v čokoládě, které představují kapitolu samu o sobě. Bohatě stačí rýžové chlebíčky, které najdete snad v každé prodejně v oddělení zdravých potravin, navíc často s obalem evokujícím doporučení pro fitness životní styl.
Problém rýžového chlebíčku spočívá v tom, že vás díky vysokému glykemickému indexu zasytí jen na krátkou chvíli, takže si vezmete další. Jenže tyto chlebíčky zároveň obsahují značné množství sacharidů. Ty mohou být v určité chvíli skutečně žádoucí – například když je po intenzivním tréninku potřebujete rychle doplnit. Naopak pro hubnutí nejsou rýžové chlebíčky příliš vhodné. Když už je v jídelníčku chcete mít, dbejte na to, aby byly opravdu kvalitní a doplňte si je o zdroj bílkovin v podobě plátku šunky nebo pomazánky. Nesníte jich potom tolik samotných.
Celozrnné pečivo
Velké množství diet radí zcela opustit takzvané bílé pečivo a přesedlat na pečivo celozrnné. V zásadě nic proti tomu, jen je třeba dodat, že celozrnné pečivo rozhodně není to samé, co pečivo tmavé, ale to jistě dobře víte. Druhá věc, která stojí za řeč, je potom vhodnost pečiva jako takového v průběhu hubnutí. Přestože celozrnné pečivo je rozhodně tím lepším, když už pečivo konzumovat musíte, ale nemělo by to být tak, že značný přísun pečiva bílého nahradíte stejnou porcí pečiva celozrnného a budete čekat na výsledek. Pravděpodobně se ho totiž nedočkáte.
Celozrnné pečivo má nízký glykemický index a profituje z vysokého množství nerozpustné vlákniny. Z toho vyplývá, že přínos celozrnného pečiva je především v tom, že ho pro pocit sytosti nemusíte zkonzumovat tolik jako pečiva necelozrnného. Obsahuje také větší množství vitaminů.
