Naše tělo si dobře pamatuje, jak se k němu chováme, říká úspěšná golfistka Šideri Váňová

Úspěšná profesionální golfistka Šideri Váňová (30) se nezastaví. Hraje a intenzivně trénuje téměř celý rok. Přesto, nebo právě proto dobře ví, že se o svoje tělo musí neustále starat. Klíčová je podle ní vyvážená strava a kvalitní spánek. Sází ještě na něco dalšího?

S Šideri jsme se potkali jednoho slunečného srpnového odpoledne na jejím „domácím“ golfovém hřišti v pražské Hostivaři. Zajímalo nás, co dělá pro to, že je stále plná energie a připravená podávat náročné a úspěšné výkony. Co inspirujícího se skrývá za její nezdolností – kromě obrovské radosti z pohybu a silné sportovní vůle?

Jak je golf vlastně fyzicky náročný? Řada lidí si možná myslí, že je to hlavně taková procházka po zeleném trávníku…

Z pohledu amatérského golfu, kdy si jde člověk odpoledne jen tak zahrát s kamarády, je to možná pravda, ale golf na profesionální úrovni je úplně jiný příběh. Golfový pohyb sám o sobě je relativně dost náročný, pracuje u něj přes 80 procent svalů v těle. Přidejte k tomu chůzi, která může být i 12 až 15 kilometrů a máte z pohledu kalorického výdeje velký fyzický výkon.

Lze říci, že každý sport, který se dělá profesionálně, je náročný. Golf je velmi komplexní dynamicko-silová aktivita a je navíc náročný v tom, že obrovskou roli hraje psychika. Duševní stav je tu mnohdy důležitější než tělesná kondice.

Dnes má mnoho z nás chytré hodinky, které měří výdej energie během dne. Víte vy, kolik kalorií spálíte při jedné golfové hře na běžném hřišti?

Náhodou to vím (smích). Jeden výrobce kosmetiky před časem testoval pár sportovců včetně mně – měli jsme chytrý náramek, který měřil řadu tělesných parametrů při sportovním výkonu. Výdej energie u golfového turnaje vyšel, jako kdybych posekala osm fotbalových hřišť ruční sekačkou.

Vy ale jen golfem nekončíte…

To opravdu ne, navíc dělám ještě gymnastiku, fitness a box a nutno je přičíst i různé přípravy na hru jako je vizualizace nebo trénink periferního vidění.

Jak dlouhou máte golfovou sezónu?

Mám pocit, že moje sezóna trvá snad dvanáct měsíců v roce (smích). Ale vážně: když to vezmu přesně, tak trvá od půlky ledna do půlky prosince. Mezi tím mám samozřejmě pauzy, ale jde vždy jen o pár dní, které jsou dány hlavně velkými přesuny mezi turnaji. Jako příklad můžu dát třeba let z Austrálie do JAR a odtud hned do Spojených států. Během tří týdnů jsem tak zažila časový posun celkem asi 19 hodin.

Jak snášíte časové posuny při cestování, takzvaný jet-lag?

Už je to lepší, protože tělo se nakonec přizpůsobí všemu. Ale cítím, že trpí. Dlouhé cesty, fyzický přetlak – když se říká „sportem k trvalé invaliditě“, tak na té profesionální úrovni je to bohužel asi pravda. Mám samozřejmě nějaká chronická zranění a ta se pak po těch dlouhých letech ozývají. Někdy jsou turnaje poskládané tak, že hraju šest až sedm týdnů v kuse. Pak mám sice týden volno, ale sezóna prakticky běží non-stop a pauzy jsou krátké.

Kolik času v týdnu máte na regeneraci?

Je to různé, někdy i několik měsíců vůbec žádný, ale když na jaře přišla epidemie koronaviru a všechno se zklidnilo, podařilo se mi stabilně vyšetřit jeden den v týdnu na odpočinek. Velký zápřah bez odpočinku se samozřejmě podepíše i na výsledcích. Naposledy jsem si sáhla na dno loni, když jsem absolvovala v jedné sezóně americkou i evropskou golfovou tour.

Jaký tým odborníků se o vás stará?

Studovala jsem tělovýchovu na vysoké škole, takže výživu si většinou hlídám sama. Ale mám kolem sebe samozřejmě tým odborníků, lékaře a fyzioterapeuta nebo odborníka na psychickou přípravu. Například pan doktor Jaroslav Větvička, hlavní lékař českého olympijského týmu, bdí nad mým celkovým zdravím. Odborníky na výživu jsme využila před pár lety, když jsem si nechala provést nutričně-genetické testy. Na základě jejich výsledků mi byl individuálně poskládán jídelníček.

A jak váš jídelníček vypadá? Na co kladete největší důraz?

Musím říct, že jsem svůj jídelníček hodně upravila. Když mi bylo 24 let a měla jsem velké a vleklé potíže s ledvinami, řekla jsem si dost. Nechtěla jsem už brát hromady léků, otočila jsme svůj přístup o 180 stupňů. Už zmíněné genetické testy ukázaly, že moje tělo nesnáší řadu potravin. Když jsem ten seznam viděla poprvé, byla jsem docela v šoku! Takže teď nejím lepek a vyhýbám se laktóze, netoleruji například ani vejce. Tyto testy mi do života asi přinesly největší změnu, protože se hodně moc zlepšil můj zdravotní stav.

Sázíte spíš na přirozenou a přírodní cestu…

Absolutně. Prošla jsem prakticky od dětství závažnými zdravotními komplikacemi, které byly spojeny se špatnou imunitou, pak se přidaly potíže s ledvinami. Čím jsem starší, tím víc si uvědomuju hodnotu zdraví a vnímám, kolik nezdravých věcí v našem životě je. A ještě si vědomě další škodliviny přidávat? Myslím si, že naše tělo funguje jako schránka, která si všechno pamatuje. Nechtěla jsem ho už trápit léky, které mi stejně nepomáhaly. Takže sázím na přírodní prostředky, co nejčistší, bez zbytečné chemie. Vidím, že mi to pomáhá.

Můžete nám popsat, jak vypadá váš běžný denní jídelníček?

Je to různé, a tím, že toho moc nemůžu, tak jsou moje snídaně spíše monotónní – bezlepkový chleba se šunkou a ovoce jako zdroj sacharidů, které potřebuji pro sportování už od rána. Při turnaji mívám po ruce kvalitní proteinovou sušenku, banán, oříšky, sušené ovoce. K obědu jím proteiny v podobě masa a rýže. Svačiny řeším cestou bezlaktózových tvarohů s oříšky a banánem nebo zeleninou s bezlepkovým proteinovým chlebem. K večeři zase maso a k tomu salát. Snažím se o vyvážený příjem všech živin a volím kvalitní potraviny, aby mi přirozená strava dodala vše, co pro výkon potřebuji. Nejsem zastánce chemicky upravených proteinových a jiných doplňků pro sportovce, věřím tomu, že naše tělo dokáže všechno potřebné získat ze správného jídelníčku.

Na složení svého jídelníčku kladete vysoké požadavky. Využíváte také nějaké potravinové doplňky?

Potravinových doplňků užívám hodně málo. Když mám extrémní zátěž nebo záněty, používám nárazově přírodní přípravky s kanabidiolem. Už druhý měsíc ale užívám pravidelně Eskeri, přírodní rostlinný přípravek určený na posílení imunity. Imunita je pro mě zásadní téma, protože se zhoršenou imunitou bojuji celý život a potřebuji ji neustále podporovat. Eskeri obsahuje v přírodě rostoucí adaptogeny a je bez chemikálií.

Vnímáte už nějaké pozitivní účinky?

Svoje tělo pozoruji hodně a pečlivě, je to návyk profesionálního sportovce, který pomáhá předcházet zraněním, ale také třeba syndromu vyhoření. Proto jsem na sobě ucítila účinek Eskeri relativně rychle. Jako golfistka mám chronické problémy s bolestmi zápěstí a s ploténkami a tyto bolesti se ještě zhoršily, když byly na jaře zavřené posilovny a já jsem se nemohla udržovat. V této době jsem začala dvakrát denně užívat Eskeri a musím říct, že hned první týden jsem cítila velkou změnu – mnohem lépe jsem spala a ráno jsem měla pocit uvolnění a vyklidnění, který je pro sportovce do určité míry potřebný. Po dobrání prvního balení jsem cítila výraznou změnu v bolestech plotýnky a ruky – ta bolest prakticky odezněla, a to jsem neprovedla žádnou změnu ve cvičení, zátěži, rehabilitaci nebo jídelníčku. Teď už beru Eskeri jen jednou denně a výsledky jsou pořád stejně dobré. Zklidnil se mi tep a v noci spím jako špalek (smích).

Předtím jste měla potíže se spánkem?

Vždycky jsem měla se spánkem velký problém. Znáte to – honí se vám hlavou, co jste na turnaji udělali nebo neudělali, takže zůstáváte psychicky nabuzení. Do toho ty časové posuny při cestování. Zápřah. Prášky na spaní brát nechci, ale je dobré mít po ruce něco, co vám pomůže přirozenou cestou. Dobrý spánek je z pohledu celkové regenerace a zdraví zásadní nejen pro sportovce, ale pro všechny lidi.

Slyšela jste někdy dříve o adaptogenech, které vám teď tak pomáhají?

O adaptogenech jsem slyšela už při studiu tělovýchovy, zaujalo mě, že jsou to odolné rostlinky, které se dokážou přizpůsobit měnícím se podmínkám prostředí, adaptovat se. Netušila jsem ale, že existují nějaké přípravky s adaptogeny. Potkala jsem se s nimi až u Eskeri, které mi na podporu imunitu a tělesné a psychické výkonnosti, doporučil můj trenér.

Autor: Radim Karlach

Foto: archiv Šideri Váňové